Antikallax

Náš Martin (Kavka) píše newslettery o dobrých obsahových newsletterech a v nich se dělí o moudra kolem psaní a obecně i tvoření a kreativity. Jednou z inspirací pro nás je tzv. antiknihovna, o které psal a nedávno i mluvil v podcastu. Hurá, přeplněný kallax (tedy oblíbená knihovna na hry z Ikea) možná není až takový problém, jak se mnoha hráčům a sběratelům deskovek zdálo. Přepisujeme tedy to, co Martin napsal o antiknihovně, a vytvořili jsme si podle toho antikallax. 

Ale hezky popořádku. Víte, že máme slabost pro Japonce. I proto nabízíme částečně lokalizované kapesní hry od Oink Games. A víte, co znamená japonský výraz tsundoku? Hromadění nových knih, aniž byste si je přečetli. Tím tvoříte tzv. antiknihovnu, tedy soukromou sbírku nepřečtených knih. Nebo v deskovkářském případě nezahraných her. 

O antiknihovně poprvé psal Nassim Nicholas Taleb v knize Černá labuť, když popisoval knihovnu Umberta Eca se zhruba třiceti tisíci svazky. (Kolik měl deskovek, nevíme.) Ale přečtené knihy pro něj měly mnohem menší hodnotu než nepřečtené. Knihovna by totiž měla sloužit jako nástroj k výzkumu a k tomu neobjevené zdroje patří. A čím víc toho víte, tím víc toho chcete znát, a tím víc knih hromadíte. A to platí i o hrách. 

To je ve zkratce antiknihovna – jejím cílem není oslava toho, co všechno znáte (nebo co už jste hráli), ale je to óda na vše, co teprve chcete prozkoumat. S přibývajícím věkem tak hromadíte jak znalosti, tak další nepřečtené knihy (nebo neodehrané deskovky). Antiknihovna, stejně jako antikallax, vás tak vrací na zem. Uvědomíte si díky tomu, kolik toho ještě neznáte, kolik jste toho ještě nedostali na stůl. 

A tak sbírejte dál, pište si seznamy vysněných her, bádejte a nakupujte, protože je to investice do vás samotných. Rozšíříte si díky tomu obzory.

Věříme, že teď deskovkáři ušetří strašnou kopu peněz za terapie – a i když je utratí za deskovky, ubude rozvodů.