V posledním 4letteru - našem newsletteru o hrách jsme měli tuhle úvahu a nechtěli jsme o ni připravit ani vás, čtenáře blogu.
Drobná úvaha nad jepičím životem deskovek
Deskoherní svět funguje zvláštně a stejně jako ten knižní sází na jepice. Rychlokvašky. Je spousta her, které mají životnost maximálně rok, pak už se nedotiskávají. A zaniknou. Místo nich pak vycházejí kvanta nových a nových her.
Na deskovky jsou kladeny tak nesmyslné nároky, že si nemohou dovolit zpomalit prodeje a smějí žít jen, dokud se prodávají raketovou rychlostí. Což se většině her daří první rok. Vydavatelé by podle těchto měřítek měli chrlit novinku za novinkou a skutečně se tak děje – loni tu vyšlo česky přes 250 her. Časopis Finmag ve svém obsáhlém článku o deskových hrách uvádí, že podle průzkumu Nielsen Admosphere u nás vychází dokonce jedna deskovka denně (v tom jsou asi i všechny mutace dané hry, rozšíření a tak). Jako by to bylo máslo nebo maso a mělo omezenou dobu spotřeby a trvanlivosti... A kolik z tohoto rychlobrátkového zboží může být hitem? A může vůbec vzniknout hitovka z něčeho, co je na trhu jen rok, přeletí oblohu jako kometa a zase zhasne?
Existuje i jiný přístup
Sami máme trochu jiný přístup – chceme tvořit longsellery, hry, které se budou prodávat dlouho a dobře. Taková už byla naše Pruženka, kterou jsme poslali prvně do světa v roce 2016 a prodáváme ji dodnes (konec výroby nastal v roce 2024). A stejný přístup máme nejen s retrovkami, ale i s deskovkami. Chceme mít trvalky, ne jepice. Když se vyprodalo naše Turboprší, byla to příležitost v rámci dotisku hru poupravit, doladit, vytunit a znovu vytisknout.
Lecjaká hra se prvním tiskem teprve zahřívá a stydlivě ukazuje lidem. Kdybychom ji nedotiskli, její potenciál by se možná vůbec neodhalil. A dělat něčemu marketing jen rok, nám ani z obchodního hlediska prostě vůbec nedává smysl. To ale předpokládá, že jde fakt o pecku, výbornou hru s velikým potenciálem. A taková hra si zaslouží žít déle než jepice a postupně si získávat oblibu u hráčů. O takové hry se ve 4 Kavkách snažíme, blbé, hloupé nebo ošklivé hry bychom v e-shopu nesnesli ani na jediný jepičí den.
Proto se nám líbí japonští Oink Games, u kterých najdete většinu her stále v nabídce, i když je vydali třeba před 10 lety. Vidí podnikání podobně, a proto nám dává smysl jejich hry propagovat, přidávat české návody, točit česká videa, zkrátka do nich investovat nad rámec toho, co je běžné. Věříme, že jen tak nezaniknou a že naše spolupráce bude mít delší trvání (po letech vyjednávání se na konci roku 2023 podařilo podepsat nejen smlouvu na tři plné lokalizace, ale i výhradní distribuci jejich her v ČR a SR).
Ani z pohledu zákazníků nám nedává smysl propagovat nějakou hru jen rok, a pak ji nechat prostě zmizet. Lidi na ni někde narazí a ona už není k sehnání. Místo ní je tu 250 jiných her ročně. A pak dalších 250. A dalších 250...
Jedenáct her za třináct let. Málo?
Nadnárodní společnost Asmodee skoupila po světě spoustu deskoherních vydavatelů a ti teď musejí hrát podle jejích notiček. Belgické vydavatelství Pearl Games (Asmodee ho koupila v roce 2014) končí, protože za 13 let vydalo „jen“ 11 her. Je to málo? Podle nás ne.
Jenže tady se neřeší kvalita, ale kvantita. A jedenáct je prostě málo. V knižním světě to chodí obdobně – vychází u nás zhruba 40 knih denně (údaj z roku 2018 podle Zprávy o českém knižním trhu). Přitom jen 5 % všech na světě vydaných knih překročí 1000 prodaných kusů. V Česku to nebude jiné. Důvod? Existují taky jen chvilku. Stejná písnička – je to krátkodobá, konečná hra. Ne, díky, nechceme. My máme radši dlouhodobou hru, která nemá konce. Ostatně už jste někdy potkali někoho, kdo by řekl, že si třeba nikdy nepustí Beatles, protože ty songy jsou přece spoustu dekád staré, nedá se podle nich tančit, balit partnery, prožívat u nich radost i smutek, těšit se jimi? My tedy ne.
Jepice vyrábět nechceme
Mimochodem – v pandemii se knižní trh paradoxně trochu narovnal a na konci pandemického roku největší vydavatelství s údivem zjistila, že vydala méně knih, ale vydělala na nich více. Údiv je bohužel rychle přešel a už zas tisknou jepice jak na běžícím pásu. Třeba největší vydavatel v zemi - Albatros - tiskl před pandemií zhruba 1500 knih ročně, teď vychrlí tisícovku (tedy necelé 3 knihy denně).
Zvláštní svět. Děláme to jinak a čas ukáže, jestli chytře, nebo úplně blbě. Ale jepice prostě vyrábět odmítáme.
A jen pro doplnění - Alice vydala knihu Retrohraní právě u Albatrosu. Protože ví, jak to chodí, má ve smlouvě napsáno, že si smí nechat knihu tisknout klidně i jen pro sebe, aby nezmizela z trhu. Minimum pro takový soukromý tisk Albatros určil na 2000 ks a už jsme o něj požádali. A vše jsme sami přes náš e-shop prodali. Takže poučený autor může změnit svou knihu z jepice na stálici, když ví, jak na to, a chápe pravidla hry.
I proto, že se o knihu staráme především my sami a jsme asi největší odběratelé tohoto titulu ze skladů Albatrosu, neskončilo Retrohraní mezi 95 % všech na světě vydaných knih, kterých se neprodá víc než 1000. Retrohraní se zatím do světa rozletělo 27 000 a určitě nekončí. Nevidíme důvod, proč by tu tato encyklopedie polozapomenutých her ze 70. a 80. let minulého století neměla být k mání klidně i za 30 let.
Deskoherní stálice a data jejich zrodu
A stejně to vidíme i s deskovkami. Mnohé se hrají tisíce let. Kdyby jejich autoři či první vydavatelé měli dnešní přístup, neznali bychom šachy, dámu, člověče, domino, halmu ani Monopoly, Scrabble, Cluedo, Osadníky z Katanu ani Carcassonne.
- Senet 3100 př.n.l.
- Royal Game of Ur 2600 př.n.l.
- Mancala 1000 př.n.l.
- Go 400 př.n.l.
- Vrhcáby 500 n.l.
- Šachy 600 n.l.
- Dáma 1100
- Domino 1150
- Husí hra 1480
- Pachisi (původní člobrdo) 1500
- Mahjong 1850 (o historii této hry)
- Halma 1880
- Hadi a žebříky 1890
- Landlord’s game 1903 - předchůdce Monopolů
- Monopoly 1935 (o historii této hry)
- Scrabble 1938 (o historii této hry)
- Cluedo 1949 (o historii této hry)
- The Game of Life 1960
- Uno 1971
- Settlers of Catan 1995
- Carcassonne 2000
Je takové Cluedo nebo UNO hit proto, že je to prostě totálně bombastická hra a lepší nejsou? Ne. Známe hromady lepších her. Ale Cluedo bylo vystavené a nabízené lidem 70 let a UNO už 50. A stále je můžete pořídit. Stále se dotiskávají. Stejně jako třeba Monopoly. Dnes už existují tisíce lepších her, ale Monopoly mnohé z nich stejně v prodejích válcují. Protože to s nimi nikdo nevzdal po roce prodeje. Byla jiná doba, her bylo málo, každá byla tedy vystavená ve své vlastní síni slávy a svítily na ni všechny reflektory. To už dneska není možné. Ale dát hře šanci jde jen tak, když je výborná a vydavatel ji nevymění za novou po roce života.