Monopoly - měly bojovat proti kapitalismu, nakonec se staly jeho reklamou
Monopoly vymyslela levicová socialistka v roce 1902, měly ukazovat utrpení chudých pod nadvládou boháčů. Nakonec se ze hry stal opak, kapitalistický hit, který Fidel Castro na Kubě nechal zničit. Původní verze totiž nezaujala, až když hra putovala z ruky do ruky po amerických univerzitách a prošla řadou studentských vylepšení. Ukradenou hru vydalo hned několik lidí, ale uspěla jediná verze zvaná Monopoly z roku 1934. Vydavatel musel odkoupit práva od původní autorky i od autorů všech modifikací, ale vyplatilo se mu to. Monopolů se dodnes prodalo přes 300 milionů exemplářů a v roce 2000 byly navíc vyhlášeny hrou 20. století.
Monopoly má doma asi skoro každý nebo je alespoň hrál. Možná stejně jako my trpíte, když jeden monopolista vlastní vše a vy víte, že jste prohráli a do konce hry už nemáte šanci se vzpamatovat. Světe div se, ale o tenhle pocit vlastně původní autorce hry stenografce Elizabeth Magieové (všemi nazývané Lizzie) z Washingtonu šlo. Chtěla, aby hráči při hře trpěli pod bičem zlého monopolisty, který v nějakém oboru vlastní vše.
Lizzie se narodila v roce 1866 v Illinois. Byla to nezávislá duše, která chtěla žít život podle svého. Pracovala, psala povídky o lásce a nespravedlnosti. Byla levičačka a aktivitstka. Bojovalo proti nadvládě boháčů vlastnících vše. Dráždilo ji, že skutečnou moc a majetek má v rukou pár nejbohatších amerických rodin jako Rockefellerovi, Vanderbiltovi nebo Morganovi. Obyčejní lidi víc chudnou a tyto rodiny stále bohatnou.
Jsem mladá americká otrokyně
Byla podnikavá a známá, ještě před dovršením třiceti let si nechala patentovat zlepšovák, který umožňoval hladší rolování papíru v psacích strojích. Do povědomí Američanů se dostala provokativním inzerátem v novinám, kde se nabízela coby mladá americká otrokyně. Chtěla tak upozornit na tristní postavení žen ve společnosti a psalo se o ní pak po celých Spojených státech. „Nejsme stroje. Dívky mají svou mysl, touhy, naděje i ambice,“ řekla tehdy.
Postavení žen ale nebyl jediný společenský problém. Psal se rok 1877 a Amerika byla rozdělený národ i po finanční stránce. Na jedné straně byli bohatí, na druhé chudí. Ekonomika byla paralizovaná, všude se stávkovalo. Chudí zaměstnanci stáli proti bohatým majitelům firem, kteří měli na něco monopol - tedy že zcela ovládali určitý sektor. Rockefeller měl monopol na naftu, Vanderbilt na železnice, finančník Morgan v bankovnictví. Byli to neomezení vládci amerického průmyslu. Lidi začali skloňovat třídní nespravedlnost všemi pády a chtěli svou moc a peníze zpět.
Lizzie se svou deskovou hrou The Landlords Game, Zdroj: www.womenshistory.org
1902 - The Landlords Game Elizabeth Magieové z Washingtonu
Lizzie byla členkou whasingtonského klubu za jednotnou daň pro všechny, přednášela a šířila myšlenky, kterým věřila. Že monopolisti jsou zlo a moc se má vrátit do rukou obyčejného lidu. Nikdo ji ale moc neposlouchal. A tak v roce 1902 vymyslela deskovou hru, která by to řekla hlasitěji. Dala jí název Hra na pronajímatele / Hra na majitele nemovitostí (The Landlords Game). Mohlo se to tedy klidně jmenovat Stop vykořisťování!
The Landlord's Game, patentovaná verze z roku 1924.
Většina her té doby byly jen jednoduché ťapačky odněkud někam. Tady byla najednou hrací deska, po které se chodilo kolem dokola. To bylo něco úplně nového, unikátního. Ve hře byla dvoje pravidla - monopolní a antimonopolní. Ta první byla velmi podobná těm klasických, jak je hrajeme dodnes, vítěz bere vše. Ve druhých antimonopolních pravidlech si hráči mohli zkusit hrát kooperativně, všichni spolu za společnou věc. Část výdělku se odváděla do společné kasy a bylo tu i společné vlastnictví. Lizzie zkrátka svou hrou chtěla vzdělávat a upozornit na společenské problémy a nerovnosti.
Jenže hra neříkala své poselství dostatečně pochopitelně. Lizzie věřila, že kdo si ji zahraje, pochopí nespravedlnost vykořisťování. Hru si nechala patentovat a začala vyrábět kopie nejprve pro ostatní radikály, kteří taky bojovali proti vykořisťování. U radikálů neuspěla. Nabídla hru i firmě Parker Brothers, největšímu hernímu vydavateli v zemi, ale ti ji taky odmítli jako moc složitou a především moc politickou. Byla těžká doba, bojovalo se za ženská práva, byla prohibice a navíc po ruské revoluci v roce 1917 začal Ameriku děsit rudý teror a to se obrátilo i proti socialistům a jiným radikálním uskupením.
1932 - hra Finance
Hra se ale začala šířit mezi kvakery a po univerzitách po celém severovýchodě Ameriky. Studenti možná tušili, odkud je, kdo ji vymyslel, ale neřešili to, hru hráli, kopírovali, vyráběli si vlastní peníze, domečky ze dřeva i další komponenty. Části na hrací desce se obvykle přejmenovaly podle míst, kde se hra zrovna zkopírovala. Hráči si upravovali pravidla. Třeba v roce 1927 hru přivezl Daniel Layman na Williamskou univerzitu v Massachusetts a tam jeho kamarádi bratři Ferdinand a Louis Thunovi do hry přidali políčko START a peníze z banku za projetí startem. Daniel o dva roky později dostudoval, vrátil se domů do Indianapolis a hru si vzal s sebou.
Hra se všem líbila, a tak Daniel oslovil místního výrobce her Knapp Electric, který hru v roce 1932 vydal a odkoupil na ni i práva. Dostala jméno Finance. Politický podtext ze hry zmizel, už šlo o moderní trh s financemi a o smůlu a štěstí, které může potkat kohokoli. Ale prodeje moc nešly.
Monopoly - Atlantic city od Ruth Hoskins
Starší univerzitní verzi hry s názvem Monopoly hrávala taky Ruth Hoskins. Viděla ve hře obrovský potenciál. S kopií hry odjela domů do Atlantic City. Přemalovala hrací plán a vložila do něj reálné ulice a místa z Atlantic city. Vznikly Monopoly - Atlantic city. Ani ty ale neudělaly díru do světa. Ruth je jednou vzala s sebou do Philadelphie, kde si zahrála spolu s manžely Charlesem a Olive Toddovými. Tak je nadchla, že si hned taky vyrobili kopii a dál ji hráli se svými kamarády. Toddovi z Philadelphie hru ukázali kamarádce z dětství Esther Jones a jejímu muži Charlesi Darrowovi. Jedno takové hraní změnilo osud hry.
Charles Darrow a ukradené Monopoly
Velká finanční krize postihla celou Ameriku včetně Philadelphie. 300 000 lidí tu bylo bez práce, Charles patřil mezi ně. Město bylo chudé, na každém rohu slamy bezdomovců. Ester s Charlesem navíc měli postiženého syna, takže uživit se bylo o to těžší. Syn vyžadoval neustálou péči, takže jeden z manželů musel být stále doma. Ve hře Monopoly viděli šanci, jak si vydělat, aniž by syna museli dávat do ústavu. Ty tehdy nebyly jako dnes, postižení se přivazovali k topení a jen je dopovali léky. Více se pro ně tehdy nedělalo. Byl by to strašný osud. A tak manželé kamarádovi jeho hru ukradli a vydali ji jako svou.
Charles Darrow, oficiální autor hry Monopoly
Zdroj: wikipedia.org
Nutno mu přiznat, že to nebyla kopie 1:1, Charles hru notně vylepšil. Poptal kreslíře, aby namaloval herní desku a doplnil hru o líbivé ilustrace, hra vypadala mnohem líp než kdykoli předtím. Na hru dal copyright a začal ji sám prodávat. Prvních 100 her prodal bez propriet, které by jen zdražovaly výrobu. Do návodu připsal, co z domácnosti by třeba lidi mohli ke hře použít a víc se s tím netrápil. Kdyby do hry vyráběl i komponenty, cena by se vyšplhala příliš vysoko a hra by nejspíš byla neprodejná. Vše, co Charles Darrow vydělal na prodeji první stovky, dal do výroby další pětistovky, která už ale obsahovala i komponenty. Obchodně i vizuálně tedy pro hru udělal víc než kdokoli před ním.
Charles přesvědčil obchodní dům Wanamakers ve Filadelfii, aby hru začal prodávat. Jakmile se objevila v obchoďáku, bylo snazší dostat se do prodeje i jinam. Darrow poslal kopii Monopolů i největšímu vydavateli her v zemi Parker Brothers, ale odmítli ho s tím, že je moc komplikovaná, dlouhá a že finanční téma by pro hráče nebylo zajímavé. Už podruhé odmítli stejnou hru.
1934 Monopoly koupili Parker Brothers
Jenže v roce 1934 Darrow úspěšně prodával ve Filadelfii tisíce kopií své hry, a tak se mu Parker Brothers ozvali a nabídli, že hru koupí. Smlouvu podepsali v newyorské centrále firmy ve slavné budově zvané Žehlička na Manhattanu. Darrow za svou původní a zcela originální hru, jak je ujistil, dostal 7000 dolarů.
Pátého listopadu 1935 se hra začala prodávat. První rok pod licencí Parker Brothers se prodalo 278 000 kopií, druhý rok už skoro 2 000 000. Kvůli komponentům Parker Brothers oslovili chicagskou manufakturu Dowst Manufacturing, aby jim vyrobili kovovou sadu komponentů obasahujících válečnou loď, kanón, žehličku, botu, klobouk a náprstek. Měly působit roztomile jako přívěsky na náramky štěstí, aby evokovaly štěstí ve hře.
.jpg)
Dnes už jsou komponenty jiné, my máme třeba doma v naší sadě Monopolů mobilní telefon, kolečkovou brusli nebo skateboard. Zdroj: 4 Kavky
O rok později hru obohatili o papírové peníze, pak o ilustrované karty a nakonec i o pro Monopoly typického maskota - bankéře J.P. Morgana zvaného dnes Mr. Monopoly. Dnes Monopoly chápeme jako rodinnou hru, zpočátku to ale byla hra pro dospělé.
Práva na všechny hry za 10 500 dolarů
Parker Brothers si na hru chtěli nechat udělat patent, ale jejich právníci zjistili, že hra není původní. A tak společnost hledala ostatní autory a vyplatila je. Autorům her Finance (Layman) a Inflace v Texasu dali 10 000 dolarů. Lizzie za Landlords game dali 500 dolarů a slib, že vydají i její původní hru. Vyšla v desetitisícovém nákladu, ale naprosto propadla. Většina byla zničena. Zlomilo jí to srdce, její sen se rozplynul a zůstalo jen monstrum zvané Monopoly a krvelačný kapitalismus. Komunisti po celém světě hru nesnášeli coby ukázku kapitalistického úpadku, Fidel Castro ji na Kubě dokonce nechal zničit. Lizzie zemřela v roce 1948, zapomenuta a nedoceněna.
A jak dopadl zloděj a lhář Darrow? Jeho příběh byl mediálně líbivý, a tak se naoko nic nezměnilo. Otec zachránil rodinu s postiženým synem díky geniální hře, kterou vymyslel. Ve skutečnosti byl potrestán tak, že mu vydavatel snížil procenta z prodejů a upravili s ním smlouvu. O levicové socialistce ani jiných autorech se na veřejnosti nemluvilo, a tak se na ně zapomnělo. Poslední písemná zmínka o její osobě je z roku 1940 – osm let před její smrtí. V kolonce zaměstnání měla tehdy napsáno, že je tvůrce her. V kolonce roční příjem však byla nula.
Z její hry, která měla ukazovat hrůzu vykořisťování se stal opak. Hra, kde právě jen vykořisťovatel vyhrává. Nám ale došlo, proč Monopoly tak neradi hrajeme. Nebo vlastně spíš, proč jsme je už dávno hrát přestali. Protože to utrpení chudých prostě ve hře přeci jen cítíme. Když se nám nedaří a víme, že už to až do konce hry lepší nebude. Takže se to vlastně Lizzie povedlo.
.jpg)
Zdroj: 4 Kavky - domácí fotoarchiv
1935 - z Darrowa se stal dolarový milionář
I když Darrow za trest, že nepřiznal, jak ke hře přišel, dostával menší procenta, Monopoly z něj udělali dolarového milionáře. Díky své zarputilosti si splnil americký sen. Do konce roku 1935 se prodalo přes 250 000 kopií hry. Darrow se i s rodinou přestěhoval na vlastní farmu v Pennsylvanii, kde žil až do konce života. Pokud zrovna necestoval po celém světě, což se stalo jeho oblíbenou kratochvíli. Peněz na to měl díky hře dost. Synovi Dickiemu sice zdraví nevrátil, ale díky penězům mu mohl poskytnout nadstandartní péči.
Monopolům se dařilo, továrna na jejich výrobu fungovala nonstop 24 hodin denně v trojsměnném provozu. Nakonec vyráběli 20 000 sad týdně a stejně to nestačilo. Ani rozhodnutí zvednout cenu hry o 25 % poptávku nesnížilo. Následující rok Parker Brothers prodali 1 750 000 kusů jen v USA.
1936 - Monopoly míří do Evropy
Smlouvu na výhradní distribuci v Británii podepsalo britské herní vydavatelství Waddingtons, které do té doby vydávalo jen čistě karetní hry. Ale poštou jim z Ameriky přišly Monopoly, Briti je hráli celý víkend a pochopili, že je to obrovská příležitost. A tak vydali svou první deskovou hru. Všechny názvy míst na americké hrací desce přesunuli do Londýna. Waddingtons v roce 1936 prodali 70 000 kopií a o rok později dokonce 250 000. Nakonec oslovili zbytek Evropy a začali hru distribuovat dál.
Zdroj: Hasbro
Kulturní ikona, hráli je i The Beatles
Dodnes se po celém světě prodalo víc než 300 milionů exemplářů. V roce 2000 byly navíc Monopoly vyhlášeny hrou 20. století. Dnes je vlastní Hasbro, které koupilo Parker Brothers v roce 1991. Monopoly sa stali kulturní ikonou, objevily se ve filmech či seriálech - Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Rodina Sopranů. Beatles hráli Monopoly v hotelovém pokoji během svého prvního amerického turné. Hru si zahrála víc než miliarda lidí ve 100 zemích a skoro 50 jazycích. Můžete si pořídit mnoho verzí a mutací od Hry o trůny přes Monopoly pre ženy, My Little Pony, Avengers, Stranger Things nebo dokonce Gay Monopoly.
Dostihy a sázky - socialistické Monopoly v Československu
V Československu se hra prodávala před druhou světovou válkou pod názvem Business. Hráči si kupovali pozemky v Praze (od nejlevnějších v Braníku až po nejdražší na Václavském náměstí), elektrárnu, vodárnu a telefonní společnost či železniční tratě. Když zem ovládli komunisti, podobné hry tu byly zakázané. V roce 1984 Ladislav Mareš, zakladatel Dino Toys, vydal předělané Monopoly zasazené do světa dostihových závodů. Hře dal jméno Dostihy a sázky. K úspěchu hře paradoxně pomohl kritický článek v Rudém právu, který ze hry udělal hit. Dodnes se jí prodaly miliony kusů.
Zdroj: Dino Toys
Zajímavosti o hře
- Nejdelší utkání ve hře Monopoly trvalo 70 dnů.
- Existuje exkluzivní vydání s hrací deskou ze zlata a hotely a domy zdobenými rubíny a safíry. Tečky na kostkách byly z diamantů.
- Za druhé světové války nechala britská tajná služba vyrobit speciální edice hry pro válečné zajatce, aby je dostali na svobodu. V těchto Monopolech byly ukryty mapy, kompasy a skutečné peníze, díky kterým zajatci mohli uprchnout a dostat se do bezpečí.
- Můžete mrknout na kraťounké video, které celý příběh hry shrnuje
- Po jedné rodinné partii Monopolů se v americké Oklahomě střílelo. No fakt.