Novinky

Jak se v 16 krocích rodí pololokalizace od Oink Games

BQ1A3434

Jak se rodí pololokalizce? Je to 16 kroků a kdo něco netvořil, neumí si představit, kolik je to práce. Kdo ví, ten ví. Dost možná právě proto to tu nikdo moc nedělá. Nebo ne v takové kvalitě jako my. Je mnohem jednodušší hru plně lokalizovat, protože pak obvykle dostanete již hotová "data" - grafické podklady, do kterých nasázíte český text. Už jsme lokalizovali Cirkus a Ponorku a čekáme na vytištěné hry, tak o tom něco víme. Pololokalizce je o dost těžší řešení. Pojďme si ji projít krok za krokem. Pořád je to pro nás ale skvělá malá sázka, kdy můžeme hry kupovat po desítkách nebo stovkách a nemusíme vytisknout 1000 ks, které by nám pak třeba ležely roky na skladu. Malá sázka je fajn. A z malých sázek pak rostou velké sázky. Třeba jako v případě Ponorky a Cirkusu, které se nám zrovna tisknou v plné lokalizaci. 

KROK 1: Nejdřív si od Oink Games koupíme hru, která je jazykově nezávislá (na komponentech není nic napsáno). Tygra a draka jsme si koupili, Suvenýry z Benátek Alice dostala jako dárek v Essenu – na největším deskoherním veletrhu světa, kde měla sraz s Beou Wu – zástupkyní Oink Games pro střední Evropu. 

Snímek obrazovky 2024-09-24 v 16.35.41

A tygr

KROK 2: Pošleme ji překladateli, ten nám pošle text ve wordu.

KROK 3: Podle něj hru rozhýbeme, testujeme a zjišťujeme, zda se nám líbí natolik, že do ní budeme chtít investovat nějakých 15 000 Kč s tím, že věříme, že z peněz, které po prodeji hry a odečtení všech nákladů, se to jednou vrátí a bude to i vydělávat. To se vůbec nemusí podařit u každé hry, po které sáhneme, to znamená i stovky prodaných kusů, než se dostaneme do plusu.

Suvenýry

KROK 4: Všechny obrázky, co jsou v originálním japonském návodu, přefotíme u nás doma na bílém pozadí (vystěhujeme kvůli tomu skoro celej obývák, aby na focení bylo místo) s profi fotografkou Terezou.

KROK 5: Jakmile máme fotky a překlad, ladíme texty a připravujeme fotky s popisky jaké jsou u obrázků v návodu. Grafikovi všude napíšeme poznámky, co kam dát. Nemáme licenci na grafiku origoš návodů, tvoříme je od nuly znovu a po svém. Na naše náklady. Dřív bez obrázků, teď s nimi. I když to tak zdraží každou pololokalizaci třeba o 8 000 Kč (jsou tři kola focení a každé focení něco stojí). A to nepočítám náš čas, práči, stěhování nábytku atd. 
KROK 6: Když Alice napíše návod, vloží fotky s popiskama, vše si přečte a zkoriguje Martin. Pak text s vloženými obrázky a přiloženými fotkami v plné palbě (v nejvyšší kvalitě)  letí k našemu grafikovi Štěpánovi.

V téhle fázi je teď hra Suvenýry z Benátek

KROK 7: Grafik návod tzv. láme. Pak si ho pinkáme a vkládáme do PDFka opravy, dokud vše není za nás ťip ťop. 

1. BQ1A3456-min2. 48 kartiček suvenýrů-103. A_suvenýry

KROK 8: Když je návod ready, letí ještě k naší korektorce Aleně. Pak její poznámky vezme Alice a vepíše je do PDF, jak to chce náš grafik. A znovu pár koleček oprav a kontrol. Jediný návod nám tak projde rukama třeba 30x.

KROK 9: Mezi tím Alice tvoří v eshopu nový produkt, vkládá popisky, cenu, EANY (čárové kódy). Link na produkt pošle grafikovi a ten ho prolinkuje s QR kódem na konci tištěného návodu. Kde slibujeme hráčům video a ono tam nakonec opravdu bude. 

KROK 10: Grafik mezi tím tiskne prvních cca 100 návodů. Zároveň objednáváme prvních cca 30 her od Oink Games. Hry k nám jdou cca 14 dní a mezi tím dál na chystané hře makáme.  

KROK 11: Návody k nám přijedou nesložené, brigádnice Berta je skládá. Je pečlivá a jde jí to od ruky. Nebo od Kavčího křídla? 

A_Návody

KROK 12: Přichází druhá vlna focení. Zas přijede Tereza a fotí tzv. produktovku - fotku produktu (krabička a český návod). A třeba i pár fotek z hraní dané hry. Tyhle fotky pak vkládáme do eshopu a vše i s popisky pak na Google disc pro naše velkoobchodní odběratele, kteří si tam vždy mohou stáhnout cokoli, co potřebují. 

Cirkus_SDJlogo

 

KROK 13: Pak přichází skoro nejsložitější část - VIDEO. To natáčí Alice třeba několik dní, další dny ho stříhá. Kolik techniky si pořídila, aby pro vás točila suprový videa, o tom psala jinde. Když je video ready, nahraje ho na náš You Tube kanál a pak link přihodí do eshopu do popisku produktu. 

KROK 14: A už jdeme do finále. Přijdou hry, máme poskládané návody, máme gumičky (nebo nepřišly, Kubrte?!) a kompletujeme. Zas našima ručičkama. Samo se to neudělá. I kompletaci obvykle dělá Bertička, kompletace her stojí vždy stejně, jen za Cirkus je o korunu víc protože se k němu přidávají ještě dva speciální žetony. Jejich pytlíkování je zas jiná sazba. Máme ceník prací, dcerka na Whats upu sepisuje, kolik jakých úkonů dělala, pak to dostane na konci práce vše zaplaceno. 

KROK 15: V eshopu vytvoříme tzv. avízo (echo o dodání zboží) do našeho skladu a druhý den objednáme mesíka, který to tam vše odveze. Sklad má 48 hodin na naskladnění. Mezi tím Alice chystá promo na sociální sítě. Texty, fotky, linky.

KROK 16: Když je sklad ready, pošleme do světa info, že máme novou pololokalizaci. Rozesíláme obvykle hned do všech stran i recenzní kousky našim stálým influencerům a spolupracovníkům.

Celá pololokalizační sranda stojívá 10 - 15 000 a zabere mnoho týdnů i měsíců. A když to neodhadneme správně, náklady se nikdy nevrátí. Hitů je jen pár a těžko se hledají. Těžko se odhaduje a věští z křišťálový koule, co bude slepice snášející zlatá vejce a co pukavec, co prachy bude jen žrát a nikdy je nevydělá. 

Teď se chystáme do světa vykopnout hned dvě nový pololokalizace a věříme, že se budou líbit, a že se nám investice rodinných peněz do nich obou vyplatí.  První jsou Suvenýry z Benátek, druhá hra je Tygr a drak. Bude to 13. a 14. pololokalizovaná oinkovka (hra od japonského vydavatelství Oink Games, jejichž jsme výhradním distributorem pro ČR a SR).  Držte nám palce, abychom se trefili do prima her a vrátilo se to. Každá povedená hra nám prodlužuje život na dekoherním trhu, každá špatně vybraná ho zkracuje. 

Reportáž z Essenu, světové deskoherní Mekky

Když jsme vykopli do světa článek po naší první návštěvě Essenu (Essen Spiel je největší deskoherní veletrh na světě – pozn. aut.), spíš jsme lidi odradili. V tom budeme částečně pokračovat, ale druhou cestu do Mekky deskovek si Alice užila víc než loni a navrch taky lépe vychytala věci, které jí napoprvé vadily.  Připravila pro vás podrobnou reportáž, abyste zvážili, jestli tam za rok třeba taky nevyrazíte. Tady je.

 

Vstup na výstaviště v Essenu, na začátku října deskoherní Mekky

 

Kdo by se chtěl do Essenu vydat jen tak, protože rád hraje deskovky, tady je pár důvodů, proč tam vyrazit:

  • veletrh se koná už od roku 1983 a je opravdu spektakulární
  • každý deskovkář by ho alespoň jednou za život měl vidět, je to jako cesta do Mekky nebo Svatojakubská pouť
  • ocitnete se na pár dní v srdci deskoherního dění a uvidíte nejnovější trendy
  • poznáte různorodá deskoherní vydavatelství z celého světa

Essen 2024 v číslech:

  • 204 000 návštěvníků
  • poprvé bylo vyprodáno
  • 923 vystavovatelů z 52 zemí
  • 1500 her 

Pro deskoherní vydavatele je nutnost být v Essenu. Domlouvá se tu vydávání her, letos tu skvěle zabodovalo české vydavatelství Pink Troubadour – dostali spoustu nabídek na vydání své hry Galileo Galilei v nejrůznějších zemích a jazycích. REXhry nebo Mindok sem zase jezdí lovit hry k překladu, vlastní stánek tu nemají. 

Ale i obyčejní smrtelníci, které hry neživí, jen je hrajou, je to skvělý výlet. Proč? Dají se tu sehnat hry nebo rozšíření, které jinde nejsou k mání. Hry, které česky třeba nikdy ani nevyjdou. Můžete tu potkat autory her, deskoherní influencery, české i světové osobnosti.

Já jsem třeba hned při prvním vlezu do metra jela s Tomem Vaselem z kanálu Dice Tower. Moc zahraničních zdrojů nesleduju, ale tohohle youtubera mám ráda – má 24 tisíc videí, 340 tisíc odběratelů a 350 miliónů zhlédnutí.

Tajné selfíčko Alice s Dice Towerem v metru směrem na veletrh

 

Loni jsme byli v Essenu všichni – celá 4kavčí rodina včetně Martinovy maminky. Letos jsem jela jen já, ale přidali se Myšáci – Anička a Petr z Myšího doupěte. Vyrazili jsme jen na první dva dny ze čtyřdenního maratonu – ve čtvrtek a pátek sice bývají davy lidí, ale v sobotu a neděli jich je ještě více.

Protože jsme tušili, že se do Essenu chystají davy deskohráčů, vyřešili jsme ubytko pro sichr už rok dopředu a lístky na noční přímý Flixbus jsme pořídili půlroku dopředu. Mimochodem, nad cestou autobusem spousta lidí kroutila hlavou. Třeba Martin, který trpí na bolavá záda, ale popravdě, docela to šlo, protože člověk se aspoň trochu prospí. Samozřejmě to není jako lůžkové kupé ve vlaku, ale co už – nesmí se to moc prožívat. Cenově to je fajn – za 2400 korun jsme pořídili jednu jízdenku z Florence (autobusové nádraží v Praze) do Essenu a zpět. Během středeční noci jsme dojeli do Essenu, v noci ze čtvrtka na pátek jsme spali v hostelu a v pátek přes noc zase jeli autobusem domů. Takže jsme ušetřili dvě noci v hotelu/hostelu. 

Alice (vlevo) a Myšáci před nočním odjezdem do Essenu

Alice (vlevo) a Anička s Petrem z Myšího doupěte

Někdo i letěl letadlem (zaměstnanci Asmodee nebo i obyčejní smrtelníci z řad hráčů). Vojta B. nám k tomu na Facebooku napsal: "

Letadlo fakt doporučuji. Koupili jsme letenky na jaře v podstatě za cenu vašich lístků na autobus. Pravda, jen s malými batohy, ale na cestu zpět si jde koupit zavazadlo za cca 500 korun. Pak dvěma vlaky na hlavák v Essenu. První vlak je letištní zavěšená monoraila SkyTrain (zajímavý zážitek pro technické fanoušky). Ta jede snad každých pět minut na letištní nádraží, odkud jede vlak na Essenský hlavák (RE - regional express nebo ICE to zvládne za 20 minut) a odtud už to znáte. I s čekáním na vlak to nesebere víc jak 45 minut."

Rozhodně bylo moudré nechat doma rodinu, i když Martin mi chyběl – bohužel měl domluvenou akci, jejíž termín se z jara nakonec přesunul přímo do essenského týdne. Škoda, že nemohl jet. Minule jsme jeli deset hodin autem, teď jsem frčela deset hodin v autobusu – líbilo se mi, že jsem mohla v klidu čučet na seriály, trochu se prospat a nenervovat se sledováním cesty. 

Do Essenu jsme s Myšáky dorazili ve čtvrtek brzy ráno. Bus končil na hlavním nádraží a hned jsme se rozhlíželi, kde bychom se nasnídali. Jenže chyba lávky – Němci měli nějaký státní svátek a všude bylo zavřeno. Nakonec Anička našla v Google Mapách otevřený obchod, tak jsme k němu vyrazili. Zajímavou cestou – zdálo se, že brzy zmizíme v temném lese: 

Pohled na komponenty nové Ponorky

 

Fakt. Tudy jsme šli na snídani. A výsledek? Ten obchod byl zavřený! Naštěstí kousek od něj jsme našli otevřenou pekárnu – sice s pekelnou frontou, ale byla tam dobrá snídaně a měli i záchody. Jak jsme později zjistili, byl to snad jediný podnik s toaletami široko daleko. 

CESTOVNÍ TIP: Zjistěte si předem, jestli Němci nemají svátek, pak je fakt všechno zavřené. Nakupte si klidně už v Česku jídlo a pití do zásoby, ať to tam pak nemusíte lovit. 

VELETRŽNÍ TIP: Kupte si lístky hodně dopředu, letos se stalo, že byly najednou vyprodané. Pár dní před začátkem veletrhu už nebyly k mání 4denní vstupenky a navrch ani lístky na víkend. No, a když jsme na výstaviště ve čtvrtek dorazili, tak už snad nebylo vůbec nic. (Mimochodem – běžný jednodenní lístek na osobu stojí 23 éček, když tedy ještě je.) 

Alice s Myšáky a davy lidí před výstavištěm
 

A jdem na to.

Rovnou z metra jsme přišli ke vchodu do haly číslo 8, kterou jsme prošli do haly číslo 7 – tam jsme si mohli uložit kufry a kabáty (za 3 éčka). To bylo super – nemuseli jsme tahat moc krámů s sebou, to bychom se zpotili jako prasata. Už jsem byla poučená z minulého roku, měla po ruce deodorant a během dne jsem se průběžně zlidšťovala.  

Letos se nesměly dovnitř nosit obří deskoherní batohy na záda, aby jimi lidi neshazovali u stánků hry a nedrkali do jiných. Ale tašky přes rameno být mohly, taky normální batohy, lidi s sebou měli i kufry, rudlíky, vozíky. V tom to bylo stejné jako loni. Koukněte: 

Všemožné dopravní prostředky v Essenu

 

První den jsme měli nějaké plány, co chceme vidět, koupit, koho pozdravit a nachodili jsme 14 tisíc kroků, abychom všechno stihli. A stihli.

Notně jsem během dne odpočívala na své campingové sesličce, protože tyhle davy mému introvertnímu já nedělají úplně dobře. No, ale zas moje extrovertní já řádilo a radovalo se ze všech možných setkávaček s kamarády z oboru. To na Essenu miluju.

Tady jsem většinu potkávaček – domluvených i nečekaných – zaznamenala:

Autor Turboprší Honza Vodička se svou hrou mezi Martinem a Alicí ze 4 Kavky

 

Krásné setkávačky byly letos u nového vydavatelství Pink Troubadour, ve kterém je celá řada šikovných herních autorů, designerů a tak. Letos měli velice zajímavou hermanku (člověk, který učí zájemce hrát nové hry) Radku Mužíkovou – je to paní správcová největší deskoherní facebookové komunity Deskovky pro tři bratry. Má tam už 47 tisíc členů. Radka je boží a má energie na rozdávání: 

 
Radka Mužíková v barvách Pink Troubadour

 

U Pink Troubadourů jsme si udělali i hromadnou fotku, na které se objevil třeba i Vláďa Chvátil (druhý zprava), což je autor světově úspěšných Krycích jmen. Těch se prodalo už neuvěřitelných 16 milionů kusů!

 
Hromadná fotka u stánku Pink Troubadour – je na ní i Vláďa Chvátil, Myšáci, zástupce Tlama Games nebo já

Zleva Michal Peichl, Pechy z Tlama Games, Petr a Anička z Myšího doupěte, Petr Plášil a Milan Zborník, Alice, Tomáš Holek (autor hry Galileo Galilei), Radka Mužíková, Vláďa Chvátil a jeho dcera 

Stavila jsem se i u stánků Dina (za kamarády Ivanou a Štěpánem), Albi, CGE, Tlama Games (za kamarádem Pechym). Je super moci vidět, jak vystavují, slyšet jejich zážitky, zkušenosti. A Essen rozhodně zážitek je. Navrch jsem měla ve čtvrtek večer schůzku s Beou Wu – naší spojkou z Oink Games. Leccos jsme vyšpekulovaly, domluvily, brzy se všechno dovíte standardními kanály (socky, 4letter a tak). A samože jsem si udělala i pár fotek – na první je Bea, na druhé autor Ponorkya spoluautor většiny oinkovek Jun Sasaki. Vyfotit se s ním bylo jako fotit se s Belmondem. Což jsem nezapomněla říct i nahlas, takže slavný designér se mě možná trochu bál. Je to na té fotce vidět? Snad ne!

 
Fotka s Beou a Junem Sasakim

 

Oink Games měli nádherný stánek, vévodila mu obří Ponorka pod stropem, kterou tu měli na oslavu 10. výročí Ponorky a obří verze hry byla i na jednom ze stolů. Proč samá Ponorka? Hra slaví 10 let na trhu a 300 000 prodaných kusů. A tak letos oinkové vydali a do Essenu poprvé přivezli výroční verzi Ponorky zvanou Boost, kterou v češtině vydáme jako Rychlou Ponorku. Má nové komponenty i nová pravidla, ale to už jsme psali posledně. Už je v tisku a kompletně v češtině bude na přelomu roku – už jste si ji předobjednali? 

 
Stánku Oink Games v Esenu vévodila Ponorka

 

Zahráli jsme si obě novinky od Oink Games – Moving Wild a Souvenirs from Venice. Moving Wild má popisky na kartách, a proto hra nepůjde pololokalizovat, ale Suvenýry z Benátek už posíláme překladateli. Ty se mi moc líbily. Koneckonců v Benátkách jsme s Martinem byli kdysi na líbánkách. Suvenýry z Benátek jsou tak trochu jako kombinace Ponorky a Troiky (obě patří k našim oblíbeným hrám). Jezdíte na gondole, sbíráte suvenýry a musíte se včas dostat na letiště, abyste stihli odletět. Kdo neodletí včas, nemá nic. 

 
Takhle si Alice zahrála dvě novinky na stánku Oink Games

 

A co jsem v Essenu nakoupila? Příště si musím koupit i Simillo Essen, každej rok je jiný a jsou v něm karty s nejrůznějšími deskoherními novinkami. 

 
Tohle Alice přivezla z Essenu

 

Suvenýry z Benátek pro nás, překladatele a kamaráda Dana Šáchu, milovníka Japonska, který nám kdysi přivezl z Japonska právě Ponorku a my se do Oink Games zamilovali. Moving Wild s promokartami pro nás a Dana. Speciální krabičku na dvě oinkovky, minikrabičky, co se vejdou do krabičky s hrou, a dají se do ní dávat různé herní komponenty nebo házet kostky. Rozšiřující třetí kostku do Ponorky, která se na evropském trhu jinak nedá koupit stejně jako jiný merč a maličkosti. Designérské deníky k Cirkusu a Ponorce, ty budeme překládat do češtiny, vypadají suprově a moc se těšíme, jak se s vámi pak o ně podělíme. 

Pak jsem ještě hrála a dostala hru Dirt and Glory od Petra Vojtěcha a Petra Štefka (autoři Trablíků), kterou v angličtině vydávají Pink Troubadours a v češtině Mindok (česky se hra jmenuje Zběsilá jízda). Jsou v ní popisky na kartách, takže si pořídíme i českou verzi. Herním mechanismem je budování balíčku karet (tzv. deckbuilding) a je to prima hra. Zejména chlapce bude bavit – nechybí v ní auta, vůně benzínu a boj o vodu v lehce postapo světě. 

Vezla jsem domů i hru Galileo Galilei (jedné paní, která o hru moc prosila na facebooku), to byla skutečná hitovka celého Essenu a po prvním dni byla skoro vyprodaná. Nový autor Tomáš Holek je vycházející hvězda a na veletrhu měl hned tři různé hry u tří různých vydavatelů. Galilea u Troubadourů, Čajovou zahradu u Albi a Seti u CGE. A na všechny tři se stály dlouhatánské fronty.

Doporučuju mrknout i na výborný rozhovor s Tomášem, kterého zpovídal Petr Vojtěch (spoluautor naší hry Dorty jsou vrženy). Hehe, kluci u povídání celou dobu hráli naše Talismany

 
Hvězda Essenu Tomáš Holek se svým bestsellerem Galileo Galilei

 

Na veletrhu natáčel Ondra Poštulka pro podcast Problém prvního hráče (znáte, posloucháte?) a na chvíli vrazil mikrák do ruky i mně. Brzy na to někde asi narazíte. 

 
Alice s Ondrou Poštulkou z Albi a podcastu Problém prvního hráče

 

No, prostě v Essenu byla sranda. Chvilkami jsme se smíchy totálně popadali za břicho – vyrazit s Myšáky byla skvělá volba, protože jsou to dokonalí parťáci do pohody i nepohody. S ničím nemají problém.

Však někdy dorazte na některé ze středečních veřejných hraní do jejich obchodu v pražských Modřanech (pokud to nemáte přes půl republiky, samože) a zjistíte to sami. 

 
Myšáci Anička a Petr v Essenu

 

První den byl sakra náročný – a to nás čekal ještě jeden. Večer jsme dorazili do hostelu a druhý den ráno zase vyrazili na veletrh. Všechny bágly znovu s sebou, znovu je uložit do úschovny v hale číslo 7. A znovu naťapat tisíce kroků – v pátek jich nakonec bylo „jen“ 12 tisíc. Asi nám chyběla ta ranní procházka lesem pro snídani.

Pátek utekl jako voda (zase jsme hodně hráli, hodně se potkávali a hodně se smáli) a najednou byl večer – čekal nás odjezd domů, trochu se ve vlastní posteli dospat, nabrat síly a sepsat tohle veledílo. A navrch probrat 250 fotek a videí a připravit i tenhle essenský videoreport. Spíš pocitovka, informace máte v písmenkách v našem sáhodlouhém traktátu.

 

 

 

Rady pro cestu do Essenu

Ještě jsem pro vás sesumírovala všechny rady, abyste byli při cestě do Essenu (skoro) na všechno připraveni: 

  • ubytko lovte aspoň rok dopředu, ideálně v docházkové vzdálenosti od veletrhu nebo na lince metra U-11 (zastávky Messe Ost/Grugahalle, Messe West a Messe Süd), i když fronty vás neminou ani tam – my jsme přijížděli metrem přímo ke vchodu OST/EAST (zastávka metra Messe Ost)
  • lístek na bus půl roku dopředu
  • do busu krytku očí na spaní
  • s sebou powerbanku, není tam kde dobíjet, elektrika k jednotlivým stánkům stojí 5000, takže ji skoro nikdo neměl
  • ALERT - intimní rada jen pro ženy
  • holky, vemte si vložky do zásoby, i když byste to neměly dostat, když to z těch davů dostanete a navíc je státní svátek, musíte lovit pumpu, abyste se obstaraly
  • pokud pojedete autem, ulovte si rovnou i parkování na výstavišti
  • lístky na veletrh si kupte s předstihem, letos poprvé v životě došly a stály tam davy smutných lidí, co se dovnitř nedostali
  • mějte dietní plán a nechtějte stihnout všechno
  • letos jsem si vytiskla plánky jednotlivých hal a označila si v nich stánky, na které se chci jít podívat, hodně mi to pomohlo v orientaci
  • skládací židličku si vezměte s sebou, letos jsem ji měla a bylo bezva moci si posedět – v Essenu sezení skoro nikde není
  • židličku jsem měla ve futrálu přes rameno, což mě mimo veletrh štvalo, příště bych si spíš vzala velký kufr a měla to v něm
  • jeďte jen s deskoherními nadšenci, děti spíš nechte doma
  • čtvrtky a pátky jsou klidnější, sobota je narváno a neděle taky, to jsou výprodeje, proto jezdíme jen na první dva dny
  • jídlo a pití s sebou klidně rovnou z Prahy
  • dobrá obuv je základ, denně se nachodí třeba 15 kiláků
  • stáhněte si oficiální essenní mobilní aplikaci, je v ní spousta informací 
  • využijte úschovnu zavazadel – 3 eura za zavazadlo
  • pokud hodně nakoupíte, netahejte to pak s sebou, využijte doručení her kamkoliv po světě – po Evropě třeba 5kilový balík za 20, 10kilový za 26, 20kilový za 36 a 30kilový za 47 eur
 
Alice a její essenská skládací campingová židlička - a unavené děti okolo

Zhodnocení cesty autobusem

A ještě pár slov k cestě autobusem. Tam to šlo, zpátky to byl děs, protože jsme odjížděli až okolo jednácté večer, zatímco veletrh skončil už v sedm. Naivně jsme si naplánovali večeři, pivo, pohodu v nějaké roztomilé restauraci. Jenže! Místo toho jsme se museli s bágly proplést příšernými frontami v metru, narvaným metrem dojet na hlavák a tam snad hodinu hledat fajn místo na dláboš.

Naše požadavky na hospodu nebyly velké – jídlo a záchod. Ale ať jsme hledali, jak jsme hledali, nic takového jsme nenašli. Oni tam nemají záchody ani v mekáči!

Navíc všude fronty. A jíst a pít, když to nemůžete vyklopit, to se nám nechtělo.

Příště asi zkusím letadlo. Nebo jet znovu autem. 

Nakonec jediný hajzl, který jsem v Essenu mimo výstaviště potkala, byl placený a na nádraží. A zatímco jsem čekala na Myšáky, zrovna tam zatýkali zfetovanou 30kilovou holku, se kterou mělo práci šest policajtů. Kolem skákali a radostně tleskali další feťáci, prostituti a podobné existence, byli nadšení, že mají divadlo. Popravdě, tohle už moc prožívat nechci – ulevilo se mi, až když jsme se nalodili do Flixbusu a vyrazili domů (navrch tam byl ajnclík!). 

POSLEDNÍ RADA SAMA SOBĚ: Nejspíš je dobré si kromě ubytka, parkingu, dopravy a lístků hodně dopředu i zarezervovat nějakou restauraci se záchodem. Jenže jak se to online dá ověřit a zajistit? 

Každopádně – domů jsem si dovezla hlavně krásné vzpomínky na celý veletrh, jehož druhou návštěvu jsem si mnohem víc užila. Už teď jsem zvědavá na tu třetí – tak co, potkáme se na tam? Příští rok se Essen Spiel bude konat od 23. října – do 26. října 2025. 

 
 
Oinkovky v Essenu 24

Untitled design_4

Zase vyrážíme na největší deskoherní veletrh světa do německého Essenu. I když tentokrát neletí celá kavčí letka, vysíláme jen Alici. Aby jí nebylo smutno, bere s sebou i Aničku a Petra z Myšího doupěte, kteří tam ještě nebyli. Alice tam byla sice jen jednou, ale zkušeností má dost, že je začala rozdávat. V článku s názvem SPIEL Essen: 6 důvodů (proč tam jet) a 8 rad (jak to přežít) je skoro všechno potřebné. Opět tam má domluvenou schůzku s Beou Wu z Oink Games. Co chce Alice v jejich stánku ulovit? Jaké novinky si Oinkové chystají?

Veletrh SPIEL '24 se koná na výstavišti Messe Essen od 3. října (čtvrtek) do 6. října (neděle) 2024. Stánek Oink Games najdete v HALE 5 (5B111).  Alice se hlavně těší na dva nejnovější tituly společnosti Oink Games, které tu budou mít premiéru. Spousta vydavatelů si šetří novinky právě na Essen, i proto se jich tu představí asi 1500. Hafo novejch her, co? A jaké novinky budou mít Oinkové? 

Novinka číslo 1 - Rychlá Ponorka

Ponorka Boost - v češtině to bude rychlá nebo zrychlená Ponorka. To zrovna před tiskem dořešujeme. Ponorek (v angličtině Deep Sea Adventure) se prodalo 300 000 a letos hra slaví 10 let na světovém trhu. Proto se Oinci rozhodli vydat speciální výroční edici, která nahradí původní hru. I my ji vydáme česky, i když jsme původně chystali klasickou Ponorku. Ponorka Boost obsahuje vše, co klasika, ale má komponenty a pravidla navíc, která můžete a nemusíte hrát. 

  • Výroční edice obsahuje 6 žetonů brašen - 1 pro každého hráče. Do brašny si ukládáte své poklady, které dostanete do ponorky, nesmíte se na ně dívat až do úplného konce hry. 
  • Jsou tu i 3 úplně nové kostky, kterými hodíte a popojdete o dvě z nich. Pokud byste chtěli, můžete popojít o tolik, kolik padlo na všech třech kostkách, vás to zrychlí, ostatním to ale pořádně zavaříte. Za tohle zrychlení zaplatíte jedním vzduchem ve společné zásobě. Sobě pomůžete, ostatním uškodíte.

Výroční Ponorku budeme mít komplet česky na přelomu roku 2024/25 a už jsme na ni rozjeli předprodej (stejně jako na komplet český Cirkus, který se bude tisknout ve stejném tiskovém okně a pojede do Evropy stejnou lodí). 

Snímek obrazovky 2024-09-24 v 16.35.57

4 Kavky_Cirkus_komplet česky

Novinka číslo 2 - Suvenýry z Benátek

Druhým a nejnovějším titulem jsou Suvenýry z Benátek. Jedná se o první nový titul od autorské dvojice Ponorky po deseti letech. Jedná se o rodinnou hru, kterou mohou hrát společně hráči všech věkových kategorií, kteří se na gondole snaží najít suvenýry. Komponenty představující Benátky jsou velmi půvabné.

Snímek obrazovky 2024-09-24 v 16.35.41

 

Alice si chce ulovit i pár drobností, které se jinak nejspíš na evropský trh nedostanou a veletrh je mimořádnou možností, jak si je ukořistit.  

  • roztomilá krabička na dvě hry (třeba právě na Ponorku a Suvenýry z Benátek)
  • průhledné pouzdro na jednu Oinkovku (pouzdra na sebe můžete napojovat)
  • mističky přesně do krabiček od Oinkovek ve 4 barvách z her Ponorka a Cirkus, můžete je použít jako misky na herní komponenty nebo jako házecí misku na kostky
  • výroční brože
  • anglickou verzi "Designer Notes", sbírky příběhů ze zákulisí výroby v podobě rozhovorů s herními designéry, jedná se o vzácnou příležitost dozvědět se, jak vznikaly populární tituly společnosti Oink Games

Snímek obrazovky 2024-09-24 v 16.44.24

Snímek obrazovky 2024-09-24 v 16.44.42

Snímek obrazovky 2024-09-25 v 6.22.46

Snímek obrazovky 2024-09-24 v 16.44.55

V sobotu 5. 10. od 11:00 do 11:30 proběhne autogramiáda s 5 designéry Oink Games! Tu bohužel Alice propásne, je tam jen na první dva dny veletrhu. 
Snímek obrazovky 2024-09-24 v 16.44.02

Naše hry v malém Tibetu

Kamarádka Jana Pokorná, se kterou se Martin seznámil díky komunitě okolo svého Tvůrcastu (podcastu pro obsahové tvůrce a vůbec všechny, kteří chtějí tvořit dobrý obsah), vyrazila zkraje léta do tzv. malého Tibetu v indických Himalájích (Tibet je v Číně, malý Tibet v Indii, říká se mu tak, protože je tam obrovská uprchlická tibetská komunita a sídlí tam i Dalajlama). Jana mířila mezi žáky jedné z tamních základek, napadlo ji, že by mohla dětem přivézt i pár deskových her – oslovila nás a hned jsme si plácli. 

 Chtěli jsme vědět, jaké to v malém Tibetu bylo, co děti na deskovky říkaly. Jana nám poslala spoustu fotek, dojemné video a navrch popsala, jak to tam chodí. 

 Tady to máte – přímo od ní: 

 „Základní škola pro žáky od 3 do 16 let leží v indickém městečku Shey, v oblasti Ladakh, 3500 m. n. m. Škola není vládní, ale je financována ze soukromých fondů a od donátorů. Navštěvuje ji téměř 900 žáků, kteří se učí bothi (místní jazyk), angličtinu a hindštinu, přírodní vědy, společenské vědy, kreativní umění a sport.

V rámci formálních i mimoškolních aktivit se učí dovednostem pro život a obživu, včetně týmové práce nebo prezentačních dovedností. Zhruba 200 žáků bydlí ve školním hostelu, kde mají další aktivity zaměřené na osobní rozvoj a vzdělávání v oblasti sportu (kung-fu, joga apod.), morálky a etiky. Domů dojíždí jednou za měsíc.

Školní rok v Ladakhu začíná v listopadu, ale záhy nato jsou tříměsíční zimní prázdniny, kdy se zdejší život téměř zastaví kvůli -30 stupňovým mrazům a obtížnému zásobování. Jinak je školní týden od pondělí do soboty a jen v neděli je volno. V letním období je školní den od 9 do 15 hodin.

Každé ráno začíná celá škola shromážděním a modlitbou v tzv. Mandale – venkovním amfiteátru. V sobotu mívají školní soutěže ať už ve zpěvu, tanci, kreslení, ale i prezentačních dovednostech, kreativním psaní nebo reportování zpráv. Všichni žáci nosí školní uniformu.“

Takhle zapáleně hrály tibetské děti naše Turboprší - máme z toho velkou radost

Takhle zapáleně hrály děti z malého Tibetu naše Turboprší – no řekněte, není to k sežrání? 

Deskovky jsem měla možnost vzít do hodin matematiky 4. ročníku (9–10letí), kde byly děti nadšené ze změny programu a se zápalem se pustily do hraní. Taková aktivita pro ně totiž není v matice běžná. Jsou zvyklí na frontální, repetitivní výuku, málokdy pracují ve skupinkách nebo projektově. Děti jsou ale všude na světě stejné, proto i při hrách z Česka došlo na soutěživost, občas snahu něco obejít mimo pravidla, ale hlavně smích a jiskru v jejich očích. Další hodinou, kde jsme hráli, byla angličtina, kterou se místní děti učí už od 3 let.

 Hry pak zůstaly ve školní knihovně, kam žáci chodí, když mají v rozvrhu volnou hodinu. Kde nebyl anglický návod, tam jsem ho doplnila, aby mohly děti kdykoliv hrát. V hodinách se mi ale osvědčilo si k nim spíš sednout a prakticky jim vše ukázat. Byla to pro mě ale výzva, protože v jedné třídě je obvykle 36–38 dětí. Hráli jsme tedy po skupinkách a všichni chtěli radit samozřejmě naráz. Díky za možnost přivézt do Ladakhu trochu české hravosti a umožnit dětem si v každodenních povinnostech a celkem striktní disciplíně trochu odpočinout a hrát.“

Hry jsou zkrátka univerzálním jazykem po celém světě – díky, Jano, že jsi ty naše vyvezla až do malého Tibetu. Mimochodem, v lednu 2025 se chystá do Česka ladacká skupina čtyř žáků a dvou učitelů – jestli chcete, můžete tuhle aktivitu podpořit na Doniu.

Animefest Brno – jaké to tam bylo?

Animefest1

Kdo nás znáte a sledujete, víte, že na žádné akce skoro nevyjížídme. Přeci jen jsme malá rodinná značka a vše děláme jen ve dvou. Alice a Martin. Přitom se oba živíme ještě jinou prací. Deskovky jsou jen část toho, čemu se věnujeme. Ale letos jsme si řekli, že občas někam vyjedeme a pak to zhodnotíme a uvidíme, kde nás třeba začnete vídat pravidelně. Vybrali jsme si pár zajímavých akcí s japonskou tématikou a pak to nej, co jsme objevili ze všech deskoherních akcí v zemi, na co ale stačí naše kasa a kam se nám chce jet. A kde o nás stojí i druhá strana. 

Animefest o nás stál hodně, protože jsme jednak rozšířili deskoherní zónu, ale hlavně se tam s japonskými Oink Games hodíme jak prnahr. Kousek od nás v hlavní deskoherní místnosti byly i stoly s klasickými japonskými hrami, které si tu lidi mohli zahrát. Shogi, go, mahjong…

Green and White Minimalist Nature Travel Vlog Youtube Thumbnail-4_1

Kromě deskoherní zóny tu byl i bohatý program, ve kterém taky byla dost široká nabídka pro hráče deskovek, RPG a tak. Tady jsme si vytáhli všechno možné, co nás v programu zaujalo. Samozřejmě na nic jiného než náš stánek nebyl čas, ale když by byl, určitě bychom si v programu vybrali. 

🇯🇵 Výuka a hraní karetní hry Magic the Gathering
🇯🇵 Úvod do japonských fermentácií a ich problematiky u nás
🇯🇵 Vějíř - sborník české mangy: autogramiáda a beseda s autory
🇯🇵 Origami, omalovánky aneb Freestyle u "kulatého" stolu
🇯🇵 Kendo - vystoupení + workshop
🇯🇵 Japonské současné dívčí idol skupiny
🇯🇵 Barvení miniatur s Colors of Warriors
🇯🇵 Jak se překresluje a letteruje manga do češtiny
🇯🇵 Origami pro začátečníky
🇯🇵 Křest kultovní manga série One Piece
🇯🇵 Workshop japonské kaligrafie
🇯🇵 Jak se kreslí Krycí Jména
🇯🇵 Strasti a pasti designéra lolita značky
🇯🇵 Posezení s Nakladatelstvím CREW
🇯🇵 Proces kresby ilustrací pro deskové hry
🇯🇵 Hanafuda - japonské květinové karty
🇯🇵 Malování na vějíře
🇯🇵 Ramen: Od tradice po globální fenomén
 

Animefest3

Ani2

Ani9

Jako první jsme vyrazili na třídenní Animefest v Brně. Obří akce pro milovníky japonského komiksu (mangy) a japonských kreslených filmů (anime). Jet někam se stánkem na tři dny je obrovsky náročné. I proto si úplně nemyslíme, že bychom podobné akce do kalendáře byli schopni zařazovat pravidelně. I když organizátoři byli strašně sympatičtí a ochotní s čímkoli pomoci. Na začátku jsme měli docela nešikovné místo a po prosbě o přesun jsme se dostali blíž k deskoherním kamarádům z Dina a hned nám bylo líp. 

Jukněte na naše video, jak to tam celé probíhalo. 

Animefest v číslech:

  • datum konání: 24. - 26. 5. 2024
  • návštěvnost 37 000 (13 800 unikátních návštěvníků)
  • letos byl 19. ročník
  • deskoherní zóna byla prý větší než kdykoli před tím (kdo tu z vydavatelů všechno byl)

Byla to bláznivá akce, kde jste viděli všechny možné bizarní kostýmy, do kterých jejich nosiči dali nemalé úsilí, čas i peníze. Byl to jiný svět. Připadali jsme si tu trochu jako ufoni. Ale spousta služebných, astronautů, želv, mimozemšťanů a robotů si u nás byla zahrát, mnozí u našeho stánku strávili i celé hodiny. Moc milí lidi, i když často těžší introverti, kteří nepronesli ani slovo. Jiní se zas báječně bavili a přicházeli třeba každý den. Každý den v jiných kostýmech. 

Nejvíc se všeho se nám asi líbilo to společenství z deskoherního světa, byl tu skoro každý vydavatel, probíhal úžasný networking. Nejen přes den, ale hlavně pak večer u piva (u Starobrna). Alice tomu s humorem začala říkat večerní kmenová rada. Byli tu lidi z Dina, Blackfire, Pink Troubadour, Fox in the Box, Rexhry. Některé jsme už dávno znali, s jinými jsme si poprvé potřásli pravicí až na Animefestu.  A už jen kvůli těm dvěma posezením to celé stálo za to. I když to stálo fakt spoustu peněz, potu, sil a času. 

Ani1

Animefest4

Novinky roku 2024 – co u nás uspělo?

Green and White Minimalist Nature Travel Vlog Youtube Thumbnail-3

Půl roku z roku 2024 je skoro za námi. Co ten půlrok přinesl nového? Nového a zajímavého? Her vychází ročně jen v češtině asi 350, ale nás baví máloco. Na náš hrací stůl se dostanou jen hry, které splňují tato naše kritéria: jsou jednoduché, chytré, rychlé, hezké a vejdou se do kapsy či batohu. Jen vyjímečně se pustíme do něčeho mimo tyto mantinely. A co u nás z letošních novinek uspělo?

  1. Zboduj město / Mindok: 1–4 hráči / 15–30 min / věk 10+ / milovníci Marvel Splendor a Zbodni salát pozor! Toto je lepší! V tomhle článku jsou fotky, video, insert, vše.
  2. Talismany (DroPolter) Oink Games: 2–5 hráčů / 15 min / věk 6+ / videonávod / naše jarní novinka / fakt prďácká rychlovka, kde otestujete svůj hmat a úchop dlaně
  3. Pět vorařů (Rafter Five) / Oink Games: 1–6 hráčů / 20 min / věk 7+ / videonávod / naše jarní novinka / hra na rovnováhu, jde hrát i kooperativně či sólo
  4. Extrémní devítka (Nine Tiles Extreme) / Oink Games: 2–4 hráči / 15 min / věk 6+ / videonávod / naše jarní novinka / postřehovka, kde na rychlost skládáte 3x3 destičky podle barev či tvarů
  5. Hele, velryba! (Whale to Look) / Oink Games: 2–5 hráčů / 30 min / věk 9+ / videonávod / videonávod na insert / naše jarní novinka / už delší hra, nádherná na stole, neuvěřitelných 136 komponent – stanete se majiteli cestovní agentury, která pořádá pro turisty výpravy po moři za velrybami a kosatkami
  6. 5 věží  / Tlama Games: 2–5 hráčů / 30 min / věk 7+ / malá bezvadná karetka, kde stavíte co nejvyšší věže, ale boj o nové dílky je dosti neúprosný, náš videonávod
  7. Krajina zvířat / Blackfire: 1–4 hráčů / 30–45 min /věk 10+ / nádherná příbuzná her Azul a Kaskádie, už trochu delší hra, náš článek + videonávod

 Starší hry, které se nám ale na stůl dostaly až letos a hodně se nám líbily:

Krajina zvířat: hra měsíce

Hra měsíce: Krajina zvířat

  • Počet hráčů: 1–4

  • Věk: od 10 let (klidně i šikovní 8+)

  • Čas: 30–45 minut (spíš 15–30)

Máte-li rádi Azul a Kaskádii, je Krajina zvířat jasná volba. Taky tu stavíte krajiny (na svou hrací desku přikládáte dřevěné kulaté různobarevné žetony biotopů) a umisťujete na ně zvířata (maličké skleněné kostičky), plníte úkoly dle úkolových karet a na konci si sečtete body za krajiny a splněné úkolové karty. Kdo má nejvíc bodů, vyhraje. Hra se dá hrát i sólo, to jsme ale zatím nezkoušeli.  

Ke hře jsme natočili podrobný videonávod i s celou jednou ukázkovou hrou ve dvou. 

Jaké krajinné biotopy tu najdete? 

  • šedou = skála (aby šedá zabodovala, musí sousedit s jinou šedou)

  • hnědou a zelenou = stromy (nejhodnotnější jsou velké stromy ze dvou hnědých žetonů, což je kmen, a zeleného žetonu tvořícího korunu)

  • žlutou = políčka (body jsou za každé políčko složené ze dvou a více žetonů, čím víc takových samostatných polí, tím víc bodů)

  • červenou = stavby (stavba musí být dvoupatrová a musí sousedit minimálně se třemi různě barevnými biotopy, jinak neboduje)

  • modrou = řeka (čím delší řeka, tím víc bodů)

Příprava hry

Doprostřed stolu dáte středovou desku (stranu volíte podle vybrané obtížnosti hry) se šipkou mířící na toho, kdo začíná – na konci hry se dohrává kolo, takže se to může hodit. Na každé kolečko na desce položíte vždy tři žetony náhodně vytažené z pytlíku.

Každý hráč dostane ještě lamakartu (pomocnou kartu, kde je stručně sepsané, jak se jednotlivé biotopy staví a bodují) a svou hráčskou desku. Jak hráčská deska, tak lamakarta jsou oboustranné – podle obtížnosti hry. Lamakarta je výborná pomůcka, při první hře do ní všichni koukají snad v každém tahu.

Co dál je na herní ploše? Dřevěné žetony všech biotopů v pytlíku a taky skleněné kamínky. Ty je vhodné dát do nějaké mističky. Žluté kamínky jsou určené pro snazší verzi, bílé pro tu těžší, ale tu jsme zatím nehráli. 

Jak vypadá tah

Když jste na tahu, musíte udělat dvě věci a můžete a nemusíte udělat i další. Co musíte? Vzít si jednu trojici biotopů ze středové desky a umístit ji do své krajiny (na svou hráčskou desku) podle pravidel, která najdete na lamakartě. Co nemusíte, ale můžete, je vzít si v každém tahu 1 úkolovou kartu a postupně ji zkoušet plnit. Karty úkolů smíte ke své hráčské desce přiložit maximálně 4, jsou tam na ně vyznačené tlapičky. Na úkolovou kartu položíte tolik skleněných kamínků, kolik je tam políček. 

Když se vám ve vaší krajině povede položit biotopy přesně podle úkolové karty, tak tam položíte i skleněný kamínek přesně podle zadání. Když ten samý úkol splníte znovu (jednotlivá pole se mohou objevit ve více splněných úkolech), položíte další a pokaždé odhalíte víc a víc vítězných bodů na své úkolové kartě.

Na konci se počítají nejhodnotnější odkryté body. Pokud se vám nepodaří skleněné kamínky do své krajiny umístit, nedostanete nic. Ale zároveň za to není ani žádný postih – jen ten, že vám úkolová karta překáží a neuvolní místo dalším, za které by třeba body šly získat snáze. Jakmile totiž nějakou kartu splníte komplet, smíte ji dát stranou a uvolnit si místo pro další kartu. 

Počítání bodů

Hra končí, když má někdo dvě a méně volných políček na své hráčské desce nebo když dojdou dřevěné žetony krajiny. Pak se dohraje kolo a jdete počítat body. Na to je praktický bodovací sešítek, který vás vším provede. Nejdřív spočítáte body za krajiny, pak za úkolové karty.  

Krajina zvířat nás okouzlila. Alice ji teď hrává furt, líbila se i Martinovi. S dětmi jsme zatím nehráli. Žádný z hráčů, se kterým jsme ji dosud hráli, neřekl, že by ho neohromila. Ano, výtky byly na obtížnost, první hra může být opravdu pro méně zkušené hráče oříšek, ale brzy ho rozlousknete. Nebojte. Stačí, když si jednu hru zahrajete jen s pokládáním žetonů krajin, a teprve pak přidáte karty úkolů.

Dáváme čtyřkavčí palce nahoru a jásáme, protože každá hra, kterou bychom zařadili do zlatého fondu deskovek, se počítá. Za recenzní kousek děkujeme vydavatelství Blackfire. 

 
Zboduj město: hra měsíce

Za tuhle hru dáme ruce do ohně – ze za to stojí a že se bude líbit široké hráčské základně. Je to karetka (karetní hra) od stejného studia jako populární Zbodni salát (což je znát na vizuálu hry a cítit i z názvu hry). Mechanicky a strategicky je ale o dost vymakanější – v tom se podobá spíše hře Marvel Splendor, kterou u nás doma milujeme. Hlavně dcera Bertička ji před pár lety hrávala neustále – s námi i se svými kámoškami.

 

Zboduj město funguje bezvadně, je to svižná hra, která vás při každém tahu odměňuje, díky vymakaným mechanismům se hra neustále proměňuje pod rukama. Přitom ji zvládnou i šikovnější hráči začátečníci.

  • Počet hráčů: 1–4 
  • Délka hry: 15–30 minut (spíš 30–45, protože příprava je dlouhá)
  • Věk: 10+

Jak se hra hraje?

Hrajete všichni proti všem. Každý si stavíte své město, a kdo má na konci nejhodnotnější město, vyhrává. Z nabídky 16 karet na tzv. tržišti si v každém tahu vybíráte dvě sousední karty (vodorovně nebo svisle) nebo si vezmete prostě dvě náhodné karty z dobíracího balíčku. Karty jsou oboustranné, na jedné straně jsou zdroje (platidlo), na druhé nejrůznější stavby, které si za ty zdroje kupujete. 

Postupně stavíte město a vyměňujete zdroje za menší stavby a menší stavby pomohou koupit větší stavby atd. Je spousta cest k vítězství a vy máte chuť hrát znovu a znovu a všechny je zkusit. Hmm, a vzniká deskozávislost. 

 

Hra je to tak chytlavá, že jí odpustíte jednu z mála vad – nekonečnou přípravu. Fakt zhruba 8–10 minut hru chystáte (vždyť musíte dát dokupy skoro 90 karet). A sklízíte ji taky docela dlouho. Nijak vám bohužel nepomůže originální insert, který nemá dost fochů na to, aby se karty daly udržovat správné roztříděné. Tak jsme poprosili Myší doupě, aby nadesignovali insert, který přípravu zkrátí a bude v kartách udržovat pořádek. 

Už si ho u nich můžete koupit (je i na 4 promokarty a karty v obalech).

 

Jak se karty třídí? Mají tři úrovně obtížnosti a dobírací balíček se musí poskládat podle návodu tak, že vespod jsou nejtěžší a nejhodnotnější karty, nahoře naopak ty nejlehčí a nejlevnější. Při různém počtu hráčů se ale z různých hromádek vyřazuje různé množství karet. Čtvrtý foch je pak na lamakartu a startovní karty (nemusíte je hledat, máte je hezky po ruce). Pokud nemáte karty roztříděné, budete je před hrou probírat jak Popelka hrách a popel v ošatce od macechy. 

 

Ke hře jsme natočili i hodně obsáhlé video nejen s videonávodem, ale i s celou jednou hrou ve dvou hráčích a s celou jednou sólohrou. Na videu je i zmiňovaný insert. Děkujeme Myšímu doupěti za úžasný insert a Mindoku za recenzní kousek hry i dojasnění pravidel. Za Zboduj město určitě dáváme všechny 4kavčí palce nahoru.  

Březnová novinka - Extrémní devítka (Nine Tiles Extreme)

Pokud máte rádi Ubongo, tak tahle hra je mu trochu podobná. I když místo tetrisových dílků skládáte rychlostní puzzle z 9 destiček v mřížce 3x3. Máme zkušenost, že tahle hra lidi většinou chytne. Užili jsme si s ní pokaždé spoustu legrace, velký úspěch měla třeba v brněnské Planetě her, kam jsme byli pozvaní na veřejné hraní. Ale o tom víc až později. 

Prokažte to při hraní Extrémní devítky (Nine Tiles Extreme)

 

Hra se v angličtině jmenuje Nine Tiles Extreme, v češtině jí říkáme Extrémní devítka.

  • Počet hráčů: 2–5
  • Délka hry: 15 minut
  • Věk: 6+

Kapesní hra se nese v duchu typického japonského minimalismu – aby ne, v roce 2023 ji vydalo japonské vydavatelství Oink Games. Dovážíme ji v tzv. pololokalizaci, což znamená, že k jazykově nezávislé hře (na komponentech není nic napsáno) přikládáme tištěný český návod (drží ho prďácká křížová gumička, kterou od nás dostanete jako dárek).

 

Mrkněte na naše video, jak se hra hraje. I když úplně jiný pocit budete mít, jakmile si ji zahrajete s dalšími lidmi. Proč? Naživo je to větší divočina při zběsilém úprku za složením všech devíti dílků. Skládáte je podle společné úkolové karty buď podle barev, nebo podle tvarů. Destičky jsou oboustranné a najít správnou kombinaci dá někdy zabrat. Přitom vám ale utíká čas i soupeři. Kdo jako první úkol zvládne, vyhraje úkolovou kartu, kdo jako první získá čtyři, vyhraje celou hru.

 
 
 
 
75 her za 75 dní: jak jsme v covidové karanténě začali s deskovkami

Cirkus - nejasnosti v pravidlech hry ve 2 hráčích

Je to přesně 4 roky, co jsme se jako rodina dostali k moderním deskovým hrám. Kdo nás k nim přivedl? Covid. Lépe jedna z karantén, ve které jsme našim sledujícím na Facebooku slíbili denně jednu zahranou hru, nafocenou, popsanou a zrecenzovanou. Pod hashtagem #karantenohraní. Do té doby jsme se věnovali starým hrám jako skákání gumy,přebírání provázku, tleskačky nebo cvrnkání kuliček. Mysleli jsme, že se k nim za týden dva zase vrátíme. Karanténa nakonec trvala 75 dní a my chtěli dodržet slib a hrát každý den jinou deskovou hru. Doma jsme měli něco přes 20 kousků, takže dalších asi 50 jsme museli koupit. A propadli jsme jejich kouzlu. 

A proč to teď sepisujeme? Byli jsme (Alice a Martin) na rozhovoru v brněnské Planetě her. Bylo nám obrovskou ctí být zpovídáni našimi milovanými Planeťáky. Ale zaskočili nás otázkou, čímže jsme v té karanténě začínali. Horko těžko jsme si vzpomněli na pár her a připadali si jak po lobotomii. Tak jsme sedli a všechno to dali dohromady. 

Karanténa probíhala od 11. 3. 2020 - do cca 26. 5. 2020. Zhruba dvě desítky stolních her jsme měli doma a odehráli je komplet. 

  • Dostihy a sázky
  • Monopoly
  • Scrabble
  • Žralovci - naše hra, kterou už nevydáváme
  • vrhcáby
  • nejrůznější pexesa
  • prší
  • kanasta
  • kvarteta
  • Kloboučku, hop!
  • Activity
  • Čtyři v řadě
  • Lovci pokladů
  • Logik
  • vyprávěcí kostky
  • Dobble
  • dáma
  • šachy 
  • Carcassonne 

Pokračovali jsme malými hrami od Djeca nebo co nám doporučila logopedka. Taky pár zvířátkových her, které nám někdo doporučil/půjčil. 

  • Poslední slovo (Albi) - už se asi nevydává
  • Samaja (Lucie Beranová)
  • Blablabla (Djeco)
  • Tik Tak Bum (1996) – Piatnik
  • Bobří banda (2007) - Albi
  • Piou Piou (Djeco)
  • Příšerky ze skříně (Granna)
  • Kvak! (2015) – Dino
  • Umí prase létat (Albi)
  • Duch (Mindok)
  • Čarodějky (Djeco)
  • Superfarmář (1943) Granna

Jenže to jsme přestáli ani ne půlku nekonečné karantény a museli začít nakupovat ve velkém. Tehdy jsem objevila Planetu her, Imago a další deskoherní speciálky a naše nové cukrárny na hřešení. A narazili jsem na semeniště hříchu a doupě zla (s nadsázkou) - na fejsbukovou skupinu Deskovky pro tři bratry a začali skoukávat videa a lovit vyhlášené tutovky:

REXHRY

  • Harry Potter - Boj o Bradavice (2016) - Rex hry
  • Divukraj (2018) - Rex hry
  • Takenoko + rozšíření (2010) - Rex hry
  • Safari bar (2014) - Rex hry
  • Vúdú (2014) - Rex hry

OINK GAMES

  • Ponorka (2014) - Oink Games (dříve bez CZ návodu)

MINDOK

  • Azul (2017) - Mindok
  • Zbodni salát (2019) - Mindok
  • Krycí jména (2015) - Mindok
  • Sagrada (2017) - Mindok
  • Port Royal (2014) - Mindok
  • Bananagrams (2006) - Mindok
  • Kingdomino + rozšíření (2016) - Mindok
  • Lama (2019) - Mindok
  • Patchwork (2014) - Mindok
  • Sedm draků (2011) - Mindok
  • Karty mrtvého muže (2015) - Mindok
  • Kočičí klub (2017) - Mindok
  • Kabo (2010) - Mindok
  • Krabčáci (2018) - Mindok
  • Kulišák (2014) - Mindok

ALBI

  • Pirátské kostky (2012) - Albi
  • Karak (2017) - Albi
  • Similo (2019) - Albi
  • Taco kočka koza sýr pizza (2018) - Albi
  • Ubongo - cestovní i velká stolní verze (2003/2007) - Albi

BLACKFIRE

  • Spící královny - Blackfire
  • Sushi Go (2013) - Blackfire
  • Švábí salát (2007) - Blackfire
  • Jedním slovem (2018) - Blackfire
  • Marvel Splendor (2020) - Blackfire
  • Medvěd Wrr (2018) - Blackfire
  • Zombie Kidz (2013) - Blackfire
  • Dixit (2008) - Blackfire
  • Noctiluca (2019) - už se nedá koupit - Blackfire
  • Túry Múry (2011) - Blackfire
  • Pandemic (2008) - Blackfire
  • Tarantule tango (2009) - Blackfire

OSTATNÍ

  • Rummikub (1977) - Hasbro, Ravensburger
  • Labyrint Harry Potter (2019) - Ravensburger
  • Cluedo (1946) - Hasbro
  • Nova Luna (2019) - Tlama Games
  • Kombo Afrika (2019) - Loris Games

A teď pro zajímavost, co z těch 75 her hrajeme občas dodnes? Co jsou naše stálice? Co bychom si přibalili na dvoutýdenní rodinnou dovču k někomu na chalupu?

  • prší
  • kanasta
  • Ponorka (2014) - Oink Games (dříve bez CZ návodu)
  • Azul (2017) - Mindok
  • Zbodni salát (2019) - Mindok
  • Krycí jména (2015) - Mindok
  • Similo (2019) - Albi

Vkus se mění a vyvíjí, takže spousta her šla zase z domu a do domu jich šlo bambilion nových. Díky Ponorce jsme objevili japonské vydavatelství Oink Games a to nám dost změnilo život a rozjelo nový směr podnikání. Rozhodli jsme se vydávat deskovky a s retrohrami skončit. Děti už stejně vyrostly a cvrnkání kuliček ani skákání gumy už je moc nebavilo. Zatímco moderní deskovky nás všechny fakt chytly. Ponorka, Azul, Zbodni salát, Krycí jména či Similo mají svá místa v našem Kallaxu dodnes. Máme asi 300 deskovek, Kallax 5x5 je nabušený k prasknutí. Jsme té 75denní karanténě během kovidové pandemie vděční, protože jinak bychom se k moderním deskovým hrám možná nedostali.