Pokud jste jako my někdy před rokem, možná si taky myslíte, že podobné deskoherní akce nejsou pro vás. Všechny CONy nám připomínaly seriál Teorie velkého třesku a společensky nepoužitelné introverty s vysokou inteligencí, kteří mají kamarády jen kolem stolu, na kterém je obří deskovka, kterou nedohrajete do konce týdne. Není to tak. Alice začala vyrážet loni a zjistila, že třeba Deskohraní a teď i Deskovcon jsou moc prima i pro hráče rychlých, jednoduchých, zábavných her. Jen to chce být připraven a správně to vychytat.
Pár vychytávek od Alice:
- vyražte minimálně s jednou kamarádkou nebo kamarádem, kteří jsou stejně deskoherně naladěni a se kterými se u hraní her i mimo ně dobře bavíte
- klidně si v batohu doneste pár svých her, které byste se chtěli naučit, aby vám na ně doma v knihovně jen nepadal prach
- nebo si s sebou vezměte seznam vytoužených her, které byste se tam chtěli naučit
- vyberte si místnost, kde je vzduch, volný stůl a větší klid (i proto se vyplatí mít vlastní hry s sebou, nemusíte odbíhat do půjčovny, prostě držíte pozice a hry máte v báglu)
- když se vám nějaká nová hra moc a moc líbí, můžete si ji na místě koupit za pěknou cenu a třeba i s promokartami nebo nějakými srandami navíc
Co je na CONech taky fajn? Že potkáte jednak vydavatele svých milovaných krabic, ale i deskoherní influencery, které třeba sledujete na YouTubu a díky nimž vybíráte hry nebo se je učíte hrát. Nepřipadáte si pak tak cizí a máte skoro tendenci po nich skočit a radostně se s nimi zdravit, než vám dojde, že oni vás vůbec znát nemusejí. A naopak, Alici tam zdravila spousta lidí, které zas neznala ona, ale moc ráda si s nimi potřásla pravicí. Dá se to prostě brát jako prima tábor, kam zaskočíte, zahrajete si s kamarády, poznáte nové a s pár bezvadnými kartonovými úlovky v batohu zas frčíte dom.
Na podobných akcích bývají i zajímavé přednášky o deskoherním průmyslu, vydávání her, práci autorů her, témat i zajímavých osobností je hodně, takže i podobné přednášky nás zajímají. I na Deskovconu jsme jich pár slyšeli. I když na poslední chvíli odřekl svou účast Petr z Deskofóbie, na kterého se mnozí těšili, zaskočili místo něj jiní – a bylo to taky fajn.
- Štěpán Peterka z Dina přibížil život herního vývojáře, spolupráci s českými autory
- Petr Vojtěch a Jindra Pavlásek (autoři naší hry Dorty jsou vrženy) povídali o sexu v deskovkách (záznam jejich neotřelé přednášky si můžete poslechnout tu)
- Mirek Tlamicha - Jak funguje deskoherní vydavatelství
Celou akci organizuje vydavatelství Tlama Games, ale není to jejich promo, je tu místo i pro jiné vydavatele a celé to tam prostě je o deskovkách bez toho, aby se někdo tvářil, že nikdo jiný tu deskové hry nedělá. Lístky si koupilo nějakých 350 lidí (informace z videa od Tlama Games), půlka mimo Prahu (ti tu v hotelu Duo i bydleli), půlka Pražáků. V sobotu večer proběhla i vášnivá panelová diskuse o tom, zda se v Česku vydává moc deskovek. A co s tím. Tam Alice nebyla, na tohle téma už loni napsala článek o jepičím životě deskovek, kterým tohle téma už dlouho považujeme za uzavřené.
Co si Alice zahrála?
Něco z toho už jsme měli doma, ale neuměli rozhýbat, něco viděla a hrála prvně, ale třeba si i hned koupila a dovezla dom. Víc o některých těch hrách napíšeme, nafotíme a natočíme a budeme mít všude možně po 4 Kavkách později. Na něco určitě natočíme i videonávod, ať se s rozhýbáváním nemusíte trápit. To je totiž neuvěřitelná úspora času, když hru rozhýbe někdo za vás a vy přijdete k hotovému. Alice je moc vděčná všem hermanům na Deskovconu i všem zlatým lidem z vydavatelství, kteří jí s hrami pomohli. A taky tu chce vyjádřit svoje díky všem, se kterými si parádně zahrála – počínaje hlavními parťáky z Myšího doupěte, přes Ondru Poštulku z Albi, Ivanu a Štěpána z Dina, manžele Mateiciucovi (GERLICH – ODRY, naši odběratelé a výrobci dřevěných hraček, divadel a třeba i hracích stolů).