|
|
|
|
|
|
|
|
Je to přesně 4 roky, co jsme se jako rodina dostali k moderním deskovým hrám. Kdo nás k nim přivedl? Covid. Lépe jedna z karantén, ve které jsme našim sledujícím na Facebooku slíbili denně jednu zahranou hru, nafocenou, popsanou a zrecenzovanou. Pod hashtagem #karantenohraní. Do té doby jsme se věnovali starým hrám jako skákání gumy,přebírání provázku, tleskačky nebo cvrnkání kuliček. Mysleli jsme, že se k nim za týden dva zase vrátíme. Karanténa nakonec trvala 75 dní a my chtěli dodržet slib a hrát každý den jinou deskovou hru. Doma jsme měli něco přes 20 kousků, takže dalších asi 50 jsme museli koupit. A propadli jsme jejich kouzlu.
A proč to teď sepisujeme? Byli jsme (Alice a Martin) na rozhovoru v brněnské Planetě her. Bylo nám obrovskou ctí být zpovídáni našimi milovanými Planeťáky. Ale zaskočili nás otázkou, čímže jsme v té karanténě začínali. Horko těžko jsme si vzpomněli na pár her a připadali si jak po lobotomii. Tak jsme sedli a všechno to dali dohromady.
Karanténa probíhala od 11. 3. 2020 - do cca 26. 5. 2020. Zhruba dvě desítky stolních her jsme měli doma a odehráli je komplet.
Pokračovali jsme malými hrami od Djeca nebo co nám doporučila logopedka. Taky pár zvířátkových her, které nám někdo doporučil/půjčil.
Jenže to jsme přestáli ani ne půlku nekonečné karantény a museli začít nakupovat ve velkém. Tehdy jsem objevila Planetu her, Imago a další deskoherní speciálky a naše nové cukrárny na hřešení. A narazili jsem na semeniště hříchu a doupě zla (s nadsázkou) - na fejsbukovou skupinu Deskovky pro tři bratry a začali skoukávat videa a lovit vyhlášené tutovky:
REXHRY
OINK GAMES
MINDOK
ALBI
BLACKFIRE
OSTATNÍ
A teď pro zajímavost, co z těch 75 her hrajeme občas dodnes? Co jsou naše stálice? Co bychom si přibalili na dvoutýdenní rodinnou dovču k někomu na chalupu?
Vkus se mění a vyvíjí, takže spousta her šla zase z domu a do domu jich šlo bambilion nových. Díky Ponorce jsme objevili japonské vydavatelství Oink Games a to nám dost změnilo život a rozjelo nový směr podnikání. Rozhodli jsme se vydávat deskovky a s retrohrami skončit. Děti už stejně vyrostly a cvrnkání kuliček ani skákání gumy už je moc nebavilo. Zatímco moderní deskovky nás všechny fakt chytly. Ponorka, Azul, Zbodni salát, Krycí jména či Similo mají svá místa v našem Kallaxu dodnes. Máme asi 300 deskovek, Kallax 5x5 je nabušený k prasknutí. Jsme té 75denní karanténě během kovidové pandemie vděční, protože jinak bychom se k moderním deskovým hrám možná nedostali.
Pokud jste jako my někdy před rokem, možná si taky myslíte, že podobné deskoherní akce nejsou pro vás. Všechny CONy nám připomínaly seriál Teorie velkého třesku a společensky nepoužitelné introverty s vysokou inteligencí, kteří mají kamarády jen kolem stolu, na kterém je obří deskovka, kterou nedohrajete do konce týdne. Není to tak. Alice začala vyrážet loni a zjistila, že třeba Deskohraní a teď i Deskovcon jsou moc prima i pro hráče rychlých, jednoduchých, zábavných her. Jen to chce být připraven a správně to vychytat.
Pár vychytávek od Alice:
Co je na CONech taky fajn? Že potkáte jednak vydavatele svých milovaných krabic, ale i deskoherní influencery, které třeba sledujete na YouTubu a díky nimž vybíráte hry nebo se je učíte hrát. Nepřipadáte si pak tak cizí a máte skoro tendenci po nich skočit a radostně se s nimi zdravit, než vám dojde, že oni vás vůbec znát nemusejí. A naopak, Alici tam zdravila spousta lidí, které zas neznala ona, ale moc ráda si s nimi potřásla pravicí. Dá se to prostě brát jako prima tábor, kam zaskočíte, zahrajete si s kamarády, poznáte nové a s pár bezvadnými kartonovými úlovky v batohu zas frčíte dom.
Na podobných akcích bývají i zajímavé přednášky o deskoherním průmyslu, vydávání her, práci autorů her, témat i zajímavých osobností je hodně, takže i podobné přednášky nás zajímají. I na Deskovconu jsme jich pár slyšeli. I když na poslední chvíli odřekl svou účast Petr z Deskofóbie, na kterého se mnozí těšili, zaskočili místo něj jiní – a bylo to taky fajn.
Celou akci organizuje vydavatelství Tlama Games, ale není to jejich promo, je tu místo i pro jiné vydavatele a celé to tam prostě je o deskovkách bez toho, aby se někdo tvářil, že nikdo jiný tu deskové hry nedělá. Lístky si koupilo nějakých 350 lidí (informace z videa od Tlama Games), půlka mimo Prahu (ti tu v hotelu Duo i bydleli), půlka Pražáků. V sobotu večer proběhla i vášnivá panelová diskuse o tom, zda se v Česku vydává moc deskovek. A co s tím. Tam Alice nebyla, na tohle téma už loni napsala článek o jepičím životě deskovek, kterým tohle téma už dlouho považujeme za uzavřené.
Co si Alice zahrála?
Něco z toho už jsme měli doma, ale neuměli rozhýbat, něco viděla a hrála prvně, ale třeba si i hned koupila a dovezla dom. Víc o některých těch hrách napíšeme, nafotíme a natočíme a budeme mít všude možně po 4 Kavkách později. Na něco určitě natočíme i videonávod, ať se s rozhýbáváním nemusíte trápit. To je totiž neuvěřitelná úspora času, když hru rozhýbe někdo za vás a vy přijdete k hotovému. Alice je moc vděčná všem hermanům na Deskovconu i všem zlatým lidem z vydavatelství, kteří jí s hrami pomohli. A taky tu chce vyjádřit svoje díky všem, se kterými si parádně zahrála – počínaje hlavními parťáky z Myšího doupěte, přes Ondru Poštulku z Albi, Ivanu a Štěpána z Dina, manžele Mateiciucovi (GERLICH – ODRY, naši odběratelé a výrobci dřevěných hraček, divadel a třeba i hracích stolů).
Co hrát s rodiči a prarodiči? Jak je vtáhnout do světa moderních deskovek, když se cukají a nic kromě starých klasik nechtějí hrát? Jednou možností je hrát s nimi prostě ty klasiky. Žolíky, kanastu, pexeso, černého Petra, prší, macháčka, šachy, dámu, mlýnek, člobrdo, Dostihy, Monopoly. Existují ale hry, které jsou na půl cesty. Něčím připomínají staré klasiky, ale přitom jsou mnohem modernější. Pár máme ozkoušených, že se na ně mámy, tátové, babičky a dědové chytnou.
Máte nějaké osvědčené tipy na hry, které baví lidi nad 60? Sem s nimi. Vždy se hodí a my taky nestihneme hrát a testovat všechno, že ano.
Five Rafter – v překladu nejspíš Pět vorařů (název je v procesu) bude k mání od března 2024, návod už je u našeho překladatele, určitě připravíme českou verzi.
Z krabičky od hry se stane vor, z karet řeka, vy se plavíte po vodě a vor zvětšujete, abyste na něm odvezli co největší náklad. Musíte balancovat každý tah, protože i když vor je společný, hrajete všichni proti všem a kdo toho shodí do vody moc, prohraje. Náklad a nová prkna na vor přidáváte tak šikovně, abyste vy nic neshodili, ale ostatním to pak spadlo. Hra obsahuje i variantu pro jednoho hráče, která je hlavně od kovidu hodně populární.
Co chystáme ve 4 Kavkách na letošní rok? Něco už víme, něco tušíme a něco je ve hvězdách. Hry, o kterých víme, že u nás určitě vyjdou, zařazujeme do edičního plánu, abyste věděli, kdy a na co se můžete těšit. Budeme ho postupně aktualizovat.
Stanete se voraři z okolo plovoucích fošen budete rozšiřovat svůj vor. V této balanční hře jde o to stavět a stavět, nic neshodit do vody a ještě stížit pokládání dalších prken protihráčům. Vybalancujete vítězství?
Uprostřed noci vás probudí strašidelné zvuky. Hůůů. Zpod postele se začnou zjevovat přízračné postavy. Duchové jsou tu. Popadnete všechny ochranné talismany a zkusíte je zahnat! Držíte je všechny jen jednou rukou a musíte z ní pouštět ty pravé talismany štěstí. V této hmatové hře dostane zabrat jedna vaše ruka. Od zápěstí až po konečky prstů.
V zátoce se prohánějí velryby a kosatky a jsou obrovským lákadlem pro turisty. Organizujete pro ně vyhlídkové plavby a hledáte ideální místečka na pozorování. Chcete zabrat nejlepší místa, ale když budete pomalí nebo nerozhodní, předběhne vás konkurence. Musíte sledovat, kam plují hejna ryb i ostatní lodě s turisty.
Bude i insert, jak vypadá? Mrkněte na video s prototypem z Myšího doupěte.
Jde o rychlostní puzzle. Každý hráč dostane jednu sadu 9 oboustranných hracích žetonů a poskládá si ji před sebe do čtverce. V každém kole se otočí jedna úkolová kartička a všichni musejí co nejrychleji svůj čtverec 3x3 přestavět podle této karty. Buď podle barev, nebo tvarů (to určí zadní strana horní kartičky na lízacím balíčků). Kdo je nejrychlejší, vyhraje úkolovou kartu, a kdo jako první získá čtyři, vyhraje celou hru.
Další deskoherní kanál oznámil, že už toho má dost. Nithrania nekončí jako Deskofóbie, o jejímž zániku jsme psali nedávno, ale notně omezí to, co a jak dělá. Místo hraní a točení do šířky a testování a vysvětlování všeho českého i světového, co v daném roce vyšlo, půjdou spíš do hloubky a budou se dál věnovat jen hrám, které za to opravdu stojí. Třeba v roce 2023 natočili 83 nových her, z nichž podle nich bylo jen asi 13 fakt skvělých deskovek. Takové hry chtějí hledat a o takových hrách chtějí mluvit, točit je, dávat jim čas a energii.
Nithrania byla společně s Deskofóbií jedním z mála kanálů o deskovkách, na který pro nás byla radost koukat. I když točili videa spíš pro zkušené hráče komplexních her . Chtěli hrát a testovat vše u nás i v zahraničí, co se třeba do češtiny (nebo slovenštiny) nikdy nepřeloží. Jenže počet sledujících nepřekročil 4000. Víc zarputilých hráčů u nás asi není. A z těch 4000 bylo ochotno platit za obsah na Patreonu jen zlomek. Živit se v tak malé zemi tvorbou obsahu není snadné, možná skoro nemožné, pokud nejste superstar nebo k tomu neprodáváte i fyzické produkty, online kurzy, knihy, e-booky, nepřednášíte atd.
Takže naprosto chápeme, proč Nithrania mění strategii. Jejich videa zabrala tisíce hodin času, už jich budou točit míň a třeba i na míň kamer (místo 3 bude 1, což vše technicky ohromně zjednoduší). Držíme palce, ať se tvůrcům zase vrátí radost z natáčení videí, protože ta dělají parádně. Těšíme se na další videa a rozhodnutí zaměřit se hlavně na deskoherní pecky tleskáme.
Nithrania v číslech:
Podívejte se, jak všechny změny Braňo Berec vysvětluje: